Vánoce ve východní Evropě a na Balkáně

Pravoslavný církevní kalendář posunuje Vánoce v Rusku, Bulharsku, Chorvatsku a Srbsku až na 6. leden. Vánoční svátky jsou důležitou církevní, ale v současnosti už i společenskou událostí, dárky v těchto státech nerozdává Ježíšek. V Maďarsku se postupem doby přiklonili víc k západní kultuře a Vánoce přizpůsobují modernímu pojetí.  

Rusko

V Rusku je Štědrý den běžným pracovním, protože Vánoce se zde slaví podle pravoslavného kalendáře až 6. a 7. ledna. Původně se k nim vztahovalo mnoho zvyků a tradic, ale na většinu z nich se zapomnělo po zákazu Vánoc v r. 1918.

V současné době většina Rusů místo Vánoc slaví Nový rok. Vánočním stromeček se nazývá jolka a dárky pod něj dává děda Mráz. K cestě ze vzdálené Čukotky používá saně a doprovází ho na ní Sněhurka v bílém kožíšku. 

Bulharsko

V Bulharsku se Vánoce slaví podle pravoslavného církevního kalendáře správně až 6. ledna, a tak, protože v mnoha rodinách vyznávají i křesťanství, nebo jsou někteří nevěřící, mají často Vánoce i dvakrát – 24. prosince i 6. ledna. Ve většině domácností se bohatě zdobí živý stromeček a dárky pod něj naděluje zdejší Děda Koleda.

Tradičním jídlem na štědrovečerním stole je vepřové maso v různých úpravách, fazole, čočka, rýže a zelí. Nejoblíbenější sladkostí jsou sladké pečené kroužky z kynutého těsta.

Na venkově se ještě dodržuje starý zvyk, kdy muž rozloží na podlaze slámu a seno, žena na ně položí vyšívanou deku a pak mísy s jídlem a talíře. Po požehnání, které pronese nejstarší muž, začne rodina na podlaze společně jíst. Zvyk má připomínat dávnou chudobu a prostý styl života, na který už zapomínáme.

Maďarsko

Maďarské Vánoce jsou nejen církevním, ale v podstatě i celonárodním svátkem, protože druhý den vánoční, 26. prosinec, je svátek svatého Štěpána, který je jmenovcem zakladatele Maďarska.

Vánoce zde vlastně začínají už první adventní nedělí. Ve většině domácností se v tento den na okraj stolu položí svatoštěpánský koláč, který zde má být až do Tří králů. Pod ubrus se dává několik zrníček obilí, které mají symbolizovat přání, aby se všichni měli v dalším roce dobře.

Podobně jako v Rakousku nebo Německu jsou v mnoha maďarských městech vánoční trhy. Jejich součástí jsou samozřejmě různé stánky s dekoracemi a možnými dárky, ale i tradičními pečenými klobásami, jitrnicemi, kyselými okurkami, zdejší specialitou pompošem – maďarskou obdobou pizzy, a také se svařeným vínem.

V mnoha rodinách se 24. prosince drží přísný půst, a štědrovečerní večeře pak bývá velmi bohatá, ale bez masa, které nahrazují ryby. Večeře začíná hned po setmění, když se na noční obloze objeví první hvězda. Většinou se zahajuje oplatkou s medem a česnekem, která má zajistit v dalším roce zdraví. Pak se servíruje tradiční halászlé – rybí velmi pikantní polévka. Hlavním chodem je smažená ryba s bramborovým salátem. Pije se samozřejmě víno, a kde mají, tak výhradně z vlastní úrody.  Po večeři se dodržuje minimálně hodina naprostého klidu a rodinné pohody.

Dárky se v Maďarsku rozdávají na Štědrý den, ale už před večeří. Nosí je Kisjézus nebo také Jézuska – v překladu Ježíšek. 

Milým zvykem je zdejší krájení jablka. Každý člen rodiny svoje jablko rozkrájí na tolik dílů, kolik členů má rodina a kousky si vzájemně rozdají. Tím si vyjadřují podporu. Celá jablka si nechávají jen svobodné dívky, které by s nimi podle původní tradice měly jít ven a prvního chlapce, kterého uvidí, si pak vzít za muže. To už se samozřejmě tak úplně nedodržuje. Co se však dodržuje, je návštěva půlnoční mše. Na tu zde chodí snad opravdu všichni, protože to není jen církevní, ale především významná společenská událost.

Chorvatsko

V Chorvatsku tři čtvrtiny obyvatel mají katolické vyznání a tak se zde o Vánocích dodržují dávné zvyky, tradice i obřady. Průběh vánočních svátků je zde na celém území v podstatě stejný, jen v některých oblastech se přidávají místní zvyky. V některých krajích začíná vánoční období už 25. listopadu na svátek sv. Kateřiny, na přelomu listopadu a prosince začíná i nový církevní rok a s ním i adventní období, které Chorvaté nazývají Došašće. Adventní věnec se v této zemi splétá ze stále zelených větviček a v podstatě tak nemá začátek ani konec a symbolizuje tím Boha a jeho nekonečnost.

Vánoční stromeček není v Chorvatsku, podobně jako třeba v Čechách, stará tradice, začali ho zdobit až v druhé polovině 19. století a první stromky byly listnaté. Zpočátku se zdobilo čerstvým i sušeným ovocem, ořechy a cukrovinkami, později se začaly používat skleněné ozdoby, a tato kombinace vydržela dodnes. Domy na jadranské pobřeží jejich obyvatelé každý rok ozdobí snítkami šalvěje, břečťanu a borovými větvemi.

Poněkud složitější je to v Chorvatsku s rozdáváním dárků. Ty se v některých místech dávají i na Mikuláše, 24. prosince s nimi přichází děda Božičnjak a v centrální části ke katolíkům chodí Jezus.

Srbsko

Srbské Vánoce jsou pravoslavné, v různých oblastech a krajích se jejich oslavy od sebe více nebo méně liší, a v mnoha směrech se také přizpůsobují současné době.

Vánoce v Srbsku začínají až 6. ledna a tomuto dni říkají Badnji dan. Během něj se připravují na první vánoční svátek Božić. Tradicí je pečení vánočního chleba, do kterého se zapéká stříbrná mince a v domácnostech se objevují dubové větvičky, namočené v medu, které v Srbsku mají místo stromečku. I ten se ale v poslední době zdobí stále častěji. Celý den se drží půst a večer se koná postní večeře. Má sedm chodů a mimo ryb neobsahuje žádné maso. Dárky jsou pro Srby také poměrně novou tradicí a nosí je Děda Mráz.

Božić, první vánoční svátek, se zde slaví především v kruhu rodiny a blízkých přátel, věřící jsou ráno na vánoční mši. Slavnostní vánoční oběd začíná zapálením svíčky. Má mnoho chodů, hlavním je zpravidla pečené sele nebo prase s mnoha různými přílohami, podávají se především typická srbská jídla, speciality a zákusky. Na závěr tradičního oběda se všichni pomodlí a rozdělí se vánoční chléb. Každý z přítomných dostane jeden kousek a ten, kdo v něm najde zapečenou minci, bude mít údajně v příštím roce nejvíce štěstí.