Vánoční svátky ve Skandinávii a v Pobaltí

Tradiční vánoční výzdobu v severských a pobaltských státech zemích tvoří typické motivy, jak jsou sněhové vločky, soby, losy, skřítci, a samozřejmě i adventní věnce, vánoční stromečky, betlémy, perníkové a marcipánové ozdoby… Severně od polárního kruhu právě o Vánocích vrcholí polární noc a nedostatek světla si nahrazují velkým množstvím svíček a luceren i lucerniček, které svítí téměř všude a vytváří jedinečnou atmosféru.

Sámové, kteří byli původními obyvateli severní Skandinávie a severního Ruska, dnes žijí především na severu Norska, Švédska, Finska a Ruska. V období Vánoc oslavovali hlavně zimní slunovrat, návrat slunce a teplejších i delších dnů. Pro státy Pobaltí je typické spojení starých tradic oslav zimního slunovratu s moderní podobou vánočních svátků a slaví se zde jak křesťanské, tak i pravoslavné Vánoce.

I na severu Evropy Vánocům předchází čtyřtýdenní adventní období a hlavní Vánoční svátky jsou ve dnech 24. až 26. prosince. V Dánsku, Grónsku, Švédsku, Finsku a Norsku je v této době velmi oblíbený ještě 13. prosinec – svátek svaté Lucie. Vánoční doba končí podobně jako u nás 6. ledna na svátek Tří králů, ale ve Švédsku a v některých částech Norska a Finska až 13. ledna na svátek svatého Knuta.

Švédsky, norsky a dánsky se Vánoce řeknou jul, na Islandu se nazývají jól. Finský výraz je joulu, grónský juulli, v původní sámské řeči juovllat.  Estonci Vánoce nazývají jõulud, Litevci Kalėdos a Lotyši Ziemassvētki.

Sámské vánoční tradice

Vánoční zvyky původních obyvatel se liší podle země i místa, kde žijí. Prolínají se v nich staré tradice s novějšími. Sámové, kteří dodržují staré zvyklosti, na Vánoce uklízejí své domy a byty i jejich okolí, podobně jako kdysi uklízeli uvnitř i kolem svých stanů. Věří totiž, že když budou mít uklizeno, nic na cestě nezdrží zlého Stalla, který může kolem projíždět. Na okraj vesnic se dříve kvůli Stallovi také dávalo vědro s vodou, aby se zvířata z jeho spřežení napila mimo obydlí a Stall nezajížděl mezi lidi. Postupem času se ale objevil i horný protiklad – sámský Ježíšek, v současnosti v některých sámských oblastech známý jako Juovllastallu, který 24. prosince roznáší dárky.

Švédsko

Ve Švédsku je oficiálně většina obyvatel věřící, ale už od 19. století má vánoční období pro většinu Švédů víc kulturní a společenský, než náboženský význam. Švédové si Vánoce umí opravdu užít, a už od počátku adventu pořádají různé večírky, v restauracích nabízejí vánoční jídla a na náměstích snad ve všech městech jsou trhy, na které přijíždějí i turisté ze sousedních zemí.

Hlavním symbolem Vánoc ve Švédsku je slaměný kozel julbock, s kterým se setkáte snad v každé domácnosti, firmě, úřadu nebo veřejném místě. Speciálního kozla staví od roku 1966 každý rok ve městě Gävle o první adventní neděli. Je vysoký 15 metrů, váží několik set kilogramů a v roce 1985 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Tento gigantický kozel by podle tradice měl na svém místě na náměstí zůstat stát nepoškozený až do oficiálního ukončení vánočních svátků, ale každý rok se ho jednotlivci i skupiny snaží poškodit nebo zapálit. Pokud se to někomu podaří, musí počítat s velmi vysokou pokutou, ale je zároveň i oslavován a obdivován. Příležitost nevynechaly ani sázkové kanceláře a každý rok vypisují sázky, jak dlouho se kozla na náměstí poradí uhlídat před poškozením a zapálením.

Hlavním vánočním svátkem je i ve Švédsku 24. prosinec. Po večeři zemi s dárky obchází stařeček Jultomten, kterému pomáhají mu roztomilí skřítci a trpaslíci.

Vánoce ve Švédsku trvají o týden déle než u nás a oficiálně končí 13. ledna. Ten den se slavnostně odstrojí vánoční stromečky, podle starého zvyku se vyhodí oknem a tím okamžikem Vánoce končí…  

Norsko

V Norsku vánoční období začíná podobně jako v mnoha dalších severských zemích první adventní nedělí. Podobně jako Dánové i Norové slaví 23. prosince tzv. malý Štědrý večer, kdy zdobí vánoční stromeček. Zcela typickou vánoční ozdobou je v této zemi národní vlajka, drobné vlaječky na stromečku, ale ani na adventním věnci nesmí chybět. Štědrý den a první i druhý vánoční svátek v Norsku prožívají v klidu a pohodě.

I když je Norsko pravděpodobně místem, odkud do světa vyráží Santa Claus, dárky zde nejvíc nosí milý tajemný skřítek Misen. V některých částech je naděluje koza, ale musí předem dostat trávu. Slaměná koza nebo kozel jsou mimo národních vlaječek také další typickou zdejší vánoční ozdobou.

K televizním pořadům, bez kterých si Norové Vánoce neumí přestavit, je naše filmová pohádka Tři oříšky pro Popelku. Poprvé se vysílala v lednu 1975, a i když jsou všechny postavy nadabovány jedním hlasem norského herce Knuta Risana, Popelku zde prostě milují.

Období od 27. prosince si Norové užívají podobně jako Švédové. Pořádají různé večírky a oslavy, jejich vrcholem je 31. prosince a 1. ledna konec starého a začátek nového roku. Vánoční doba končí 6. ledna na svátek Tří králů.

Finsko

Ve Finsku vánoční období začíná první adventní nedělí. Stejně jako v dalších severských státek i Finové v tomto čase pořádají večírky a oslavy, kterým říkají Malé Vánoce. Hlavním vánočním dnem je 24. prosinec, dárky naděluje laskavý a moudrý dědeček Ukko, celým jménem Joulupukki, kterého doprovází tajemní skřítci. Následující dva vánoční dny jsou státním svátkem. Finské Vánoce končí 6. ledna, kdy se z vánočních stromečků sundají ozdoby. 

Dánsko

Vánoce jsou pro obyvatele Dánska nejoblíbenějším ročním obdobím. Začínají je slavit s první adventní nedělí, kterou věnují především vánoční výzdobě. Svíčky na adventním věnci symbolizují čtyři období lidského života – dětství, mládí, dospělý věk a stáří, a stejně jako adventní věnec nikde nechybí svíčky a lucerničky, kterých se do podvečerního šera každý den po celé vánoční období rozsvěcují tisíce. V prvním adventním týdnu také starosta Kodaně rozsvítí velký strom, který je každý rok darem pro Dány od sousedních Norů.

Dánové jsou velmi společenští a tak i adventní období využívají k pořádání různých oslav a večírků. Při mnoha vánočních setkáních se jí a pije, poslouchají koledy a vyrábí typická dánská papírová srdíčka. Ta se splétají z proužků červeného a bílého papíru do šachovnice, z které se pak vytvaruje srdíčko.

Podle staré tradice musí návštěva odcházet zcela sytá, a tak mají ve všech domácnostech neustále připravená různá jídla a sladké i slané pečivo. V Dánsku existuje více než 300 druhů cukroví, často velmi tajné recepty se v mnoha případech předávají z generace na generaci.

Dalším výrazným prvkem Vánoc v Dánsku je televizní adventní kalendář. Jedná se o 24 dílů seriálu s vánoční tématikou, který se vysílá každý den od 1. do 24. prosince. Seriál se netočí každý rok nový, a tak některé – např. Nissebandem – Příběhy ze života vánočních skřítků – je vzhledem k jejich opakování a oblíbenosti možné považovat už za vánoční klasiku.

Dánové mají také velmi rádi dárky, jejich vymýšlení a nakupování věnují průběžně celý advent. Dárky mají velký význam a podle tradice musí být uchovány v naprosté tajnosti. Dárky jsou většinou velmi vtipné a často poukazují na vlastnosti obdarované osoby – marnivé slečny dostávají rozcuchanou panenku, špejle od jitrnic na nadváhu, milovníci alkoholu lahev čisté vody… 

Stejně jako v sousedním Dánsku zde hlavní vánoční svátky začínají 23. prosince malým Štědrým večerem, kdy se zdobí stromeček, na kterém mají i malé dánské vlaječky a státní vlajka je na Štědrý večer snad na každém domě. Tradičním jídlem je rýžový pudink, do kterého se dává jedna celá mandle. Kdo ji ve své porci najde, získá malý dárek – většinou marcipánové prasátko. Dalším chodem je krocan nebo husa s náplní z jablek a sušených švestek, přílohou je červené zelí a karamelové brambory. Servíruje se ale třeba také teplá šunka nebo treska na pepři s ředkvičkami. Po večeři se zpívá a tančí, dárky se rozdávají kolem desáté hodiny večer a nosí je milí skřítci Nisserové. Jako všichni obyvatelé Dánska mají i oni rádi legraci a tak dárky balí třeba do deseti vrstev papíru nebo několika krabic, případně i do dřevěné truhlice, na kterou víko kterou důkladně přitlučou velkým množstvím hřebíků… Vánoční období v Dánsku končí 6. ledna.

Grónsko

V Grónsku začínají přípravy na Vánoce také v adventním období, během kterého zde slaví ještě 13. prosince svátek svaté Lucie a 21. prosince zimní slunovrat. Potrpí si zde na výzdobu, a to především světelnou. Nejrůznější svíčky a lucerničky doplňují červenooranžové vánoční hvězdičky a jsou téměř ve všech oknech. Ve většině měst a vesnic mají i společný vánoční stromeček, který je často dárek od spřátelených měst v Dánsku a rozsvěcuje se první adventní neděli. Vlastní vánoční stromečky v Grónsku vzhledem ke klimatickým podmínkám většinou v domácnostech nemají – musí se dovážet a jsou skutečně velmi drahé. Pokud ho ale mají, pak se zdobí už 23. prosince skleněnými ozdobami a grónskými vlaječkami. Dárky 24. prosince přináší Vánoční muž, který žije v blízkosti městečka Uummannaq na západním pobřeží Grónska a saně mu netahají sobi, ale psi. Dopisy, které mu píší děti, se shromažďují na poště ve městě Nuuku a zaměstnanci úřadu na ně poctivě odpovídají.

Vánoční atmosféra v Grónsku končí 6. ledna na Tři krále.

Island

Vánoční období na Islandu začíná první adventní nedělí a končí 6. ledna na svátek Tří králů. Adventní doba je i zde spojená především s důkladným úklidem, zdobením domů a bytů a pečením cukroví. V žádné islandské domácnosti nesmí první adventní neděli chybět věnec se čtyřmi svíčkami a k němu ještě přidávají svícen v podobě trojúhelníku do okna. Typickou islandskou vánoční specialitou je laufabrauð – smažená tenká placička s dekorativním vzorem. Obyvatelé Islandu si také libují v posílání vánočních pohlednic a přání, podle některých průzkumů se jich zde v přepočtu na obyvatele posílá nejvíc na celém světě. Vánoční stromky se zdobí 23. prosince, ale nejdůležitějším vánočním dnem je i tady 24. prosinec, kdy rodiny usedají k společné večeři, po které se rozbalují dárky. Ty má na ostrově na starosti 13 vánočních střítků jólasveinar. Podle pověstí byli původně zlomyslní, v současné době ale dětem přináší drobné dárky, které nechávají v botách za okny. Nejvíce starostí obyvatelům Islandu přidělává Vánoční kočka. Podle pověry musí mít na Vánoce každý alespoň jeden kousek nového oblečení, jinak ho Vánoční kočka v příštím roce sežere. Tento zvyk se ale samozřejmě líbí obchodům s oblečením a svým způsobem Islanďanům zjednodušuje výběr a nákup dárků…

Estonsko

V Estonsku se o Vánocích setkávají křesťanské a pohanské tradice. Vánoce zde začínají už dnem zimního slunovratu 21. prosince, ale nejdůležitějším dnem Vánoc je 24. prosinec a vánoční státní svátek trvá až do 27. prosince.

Estonci nepřijali ruské pravoslavné Vánoce, ale komerční Santa Claus je ovládl poměrně snadno a dárky jim děda Mráz už poměrně dlouho nedává. Podobně jako v mnoha dalších zemích jsou i v Estonsku symbolem Vánoc vánoční stromky, a i když jehličnanů v zemi mnoho není, tak ve vánočním období se objevují na většině náměstí a jsou samozřejmostí i v domácnostech.  K původním starým zvykům patřilo vystýlání obydlí slámou, v novějších dobách tento zvyk nahrazují vánoční věnce – samozřejmě vyrobené ze slámy.   

Litva

Litevské Vánoce jsou kombinací pohanských, křesťanských i moderních tradic a zvyků. Původně byly oslavou slunovratu, pak se přidalo narození Ježíše a v poslední době se z Vánoc stává doba odpočinku a společných chvil s rodinnou a přáteli. 

K původním litevským zvykům, které se dodnes dodržují, patří velký úklid, průvod koledníků v maskách a tahání klády, která odstraní z domů vše zlé a večer se spálí. Typické jsou i vánoční ozdoby ze slámy a červenými ornamenty, které se vyrábí a používají i v současnosti, kdy je ale doplňují různá světýlka, řetězy, skleněné koule, zvonečky a další moderní dekorace. Vánoční stromeček se zdobí 24. prosince, který je i zde hlavní vánoční den, svátky trvají jako v mnoha jiných zemích ještě 25. a 26. prosince a končí 6. ledna.

Na štědrovečerním stole nesmí v Litvě chybět koca nebo také kikas - prasečí hlava vařená s rozmělněným ječmenem a proto má také v některých oblastech Štědrý den název Kuki večer. Místní specialitou je i vařený hrách s fazolemi a velkým množstvím nakrájených klobás. Kolečka klobás symbolizují dostatek slunce v dalším roce. Ve větších městech se ale v současnosti už Vánoce stávají mnohem víc komerční. Nakupují se mandarinky, pomeranče a banány, peče různé cukroví a především se po celou dobu adventu shání dárky…  

Lotyšsko

V minulosti byly i v Lotyšsku Vánoce především oslavou zimního slunovratu, ke které patřily pohanské zvyky a velká hostina. Nejznámější tradicí, která se dodržuje i v současnosti, je stejně jako v Litvě velký průvod koledníků v maskách. Průvod jde od domu k domu a vleče na laně kládu, kterou z obydlí „vytahuje“ starosti, nemoci a zlé síly. Večer účastníci průvodu kládu spálí a následuje velká hostina podobná naší české zabijačce, nejčastějším nápojem je pivo nebo medovina.

Mezi moderní tradice patří zdobení vánočního stromku, ale v Lotyšsku se údajně první vánoční strom objevil už v roce 1510 na Radničním náměstí v Rize. Většinou zde zdobí smrčky, nejčastější ozdoby jsou ze slámy, peříček nebo sušeného ovoce, nechybí ani svíčky nebo elektrická světélka. Na špičku se dává anděl nebo hvězda.

Hlavním dnem nepravoslavných Vánoc je 24. prosinec, svátky ale pokračují i 25. a 26. prosince a končí na Tři krále 6. ledna.

V Lotyšsku je ale i početná rusky mluvící část obyvatel, která Vánoce slaví podle pravoslavných tradic až začátkem ledna.